A jsme u fotografovani. Nemam rada zobecnovani typu „Cesi jsou tohle a Francouzi jsou tamto“ – ale verim, ze existuje neco jako narodni povaha. Takze: Cinani se strasne radi fotografuji (tuto vasen sdileji snad se vsemi ostatnimi orientalnimi narody). Fotografie, na ktere jsou spolu s bilym clovekem (nebo obecne s ne-Cinanem) predstavuje ulovek neuveritelne ceny a zaujima cestne misto v rodinnem albu. (Ti, kteri nevlastni fotoaparat, zpomali sve bicykly, aby si vas mohli poradne prohlednout a odnest si ten obrazek alespon v hlave.)
Poprve jsem byla pozadana o fotografii skupinkou mladiku na Bundu v Sanghaji. (Fotografovali jsme se sestkrat – kazdy s kazdym.) Potom na namesti Tiananmen. Potom v Zakazanem meste. Nejvetsiho uspechu jsem ovsem dosahla v Chramu nebes, kde me sedm skupin (!) cinskych turistu nezavisle pozadalo o fotografii. Tehdy jsem byla vyfotografovana alespon tricetkrat a ostatni se urazili, kdyz jsem je odmitla.
Ve vlaku z Hong Kongu do Sanghaje jsem potkala kluka, co mel cinskeho tatinka a anglickou maminku (zili v Newcastle v severni Anglii) a dva dny jsme spolu cestovali. On byl pro Cinany nezajimavy – vypadal na ne porad jeste moc cinsky – ale hrozne se bavil tim, jak jsem byla popularni ja. Nejkurioznejsi historka se nam stala v Hangzhou, kde nas dojel duchodce na vozicku, predstavil se jako „Peter“ a hrozne touzil po tom, aby mi mohl dat pusu, protoze bilou zenu jeste nikdy nelibal. Myslela jsem, ze mu to Andrew rozmluvi, kdyz moje argumenty nezabiraly, ale on se smal, az se za bricho popadal a o nejakem rozmlouvani nemohlo byt ani reci. „Peter“ nas pak vzal do pekne prijemne cajovny.
Takhle mala holcicka se ode me nechala vyfotit u vstupni brany do Letniho palace (jeji maminka si nas bezprostredne pote vyfotila spolecne).
Cajovna v Hangzhou
... a tohle je ta cajovna ... fotka je z obchodu.
"Cina je domovem caje. Obecne se veri, ze cajove kere v Cine rostou uz pet nebo sest tisic let a Cinane je zacali zuslechtovat nekdy pred dvema tisici lety. Cinsky caj, spolu s hedvabim a porcelanem, bybl ve svete znamy uz pred tisicem let a od te doby tvori vyznamnou cast cinskeho exportu. Slovo pro caj je v mnoha jazycich odvozeno od cinskeho slova cha. Anglicke slovo tea je udajne odvozeno od tehoz slova, jenom vysloveneho v dialektu provincie Xiamen v jihovychodni Cine. Zvyk piti caje se z Ciny rozsiril do Japonska nekdy v 16. stoleti, do Evropy pak v 17.stoleti.
Cinsky caj lze – podle Cinanu - rozdelit do nekolika kategorii, podle toho, jak jsou cajove listy zpracovany:
Zeleny caj: Typ caje, ktery uchova puvodni barvu listu. Ke zpracovani se nepouziva fermentace (Hangzhou je kralovstvi zeleneho caje).
Cerny caj: Cerny caj, v Cine ovsem znamy jako cerveny caj (hong cha), prochazi fermentaci pred tim, nez se vyda do pece. Vyrabi se ze stejnych listu jako zeleny caj, ale pred prazenim a susenim se fermentuje.
Wulong-sky caj:
Tohle je varianta „neco mezi“ cernym a zelenym cajem. Caj pri zpracovani prochazi jenom castecnou fermentaci.
„Vonavy“ caj: Tento caj voni, protoze se do nej behem zpracovani pridaji okvetni listky toho, po cem chceme, aby nam caj vonel. V Cine je to nejcasteji je to jasmin nebo magnolie.
Mlady cajovy kerik musi rust nejmene pet let, nez jsou jeho listy pouzitelne pro vyrobu caje. Zivotnost keru je maximalne 30 let. Pote je stary kmen uplne useknut, aby mohl koren znovu obrazit. Takto je mozne ker „omlazovat“ az 100 let. Cinane pouzivaji zejmena prirodni hnojiva, napr. odpad ze sojovych bobu – chemicka hnojiva se vyskytuji jen velmi zridka. Stromky napadene skudci jsou vetsinou odstraneny – pesticidy se rovnez nepouzivaji.
Vhodne obdobi pro sber listu se lisi od oblasti k oblasti. Na brezich Zapadniho jezera v Hangzhou zacina sber nekdy kolem konce brexna a trva az do rijna. Na plantazich pracuji vetsinou zeny – zkusena sberacka nasbira v prumeru 600 gramu zelenych listu dennne.
Cajove listky jsou suseny ve specialnich kotlich. Tato puvodne manualni cinnost byla do velke miry automatizovana u vetsiny druhu caje, krome caju spickove kvality jako napr. caj Draci studna. Tyto specialni kotle jsou zahrivany na 25*C. Jeden kilogram ususeneho caje ziskate z hruba ctyr kilogramu cerstvych listu.
Nejlepsi caj Draci studna je z listu sebranych pet dni pred svatkem Qingming (Jasna zare – v pate dekade cinskeho slunecniho kalendare) kdyz na kericich vyrustaji nove vyhonky a na kazdem z nich je jenom jeden listek. Na jeden kilogram caje je potreba sebrat sedesat tisic takovych listu.“
[podle pana Du Feibao]
Nebudete se asi divit, ze caj teto kvality byl urceny jenom pro cisarsky dvur a dnes je rovnez znamy pod pojmem „čaj pocty“. Draci studna - Longjing - pochazi z oblasti kolem Hangzhou a muzete si ho koupit i v te cajovne, kde jsme byli my.
-------
Poznamka z e-zinu Alese Kaliny:
Tip: Čaj čínských císařů - Pu-ErhPu-Erh je v čínské medicíně považován za léčivý čaj. Jeho pravidelné pití napomáhá k dosažení rovnováhy mezi energiemi Jin a Jang posilováním imunitního systému a životní energie.
Poprve jsem byla pozadana o fotografii skupinkou mladiku na Bundu v Sanghaji. (Fotografovali jsme se sestkrat – kazdy s kazdym.) Potom na namesti Tiananmen. Potom v Zakazanem meste. Nejvetsiho uspechu jsem ovsem dosahla v Chramu nebes, kde me sedm skupin (!) cinskych turistu nezavisle pozadalo o fotografii. Tehdy jsem byla vyfotografovana alespon tricetkrat a ostatni se urazili, kdyz jsem je odmitla.
Ve vlaku z Hong Kongu do Sanghaje jsem potkala kluka, co mel cinskeho tatinka a anglickou maminku (zili v Newcastle v severni Anglii) a dva dny jsme spolu cestovali. On byl pro Cinany nezajimavy – vypadal na ne porad jeste moc cinsky – ale hrozne se bavil tim, jak jsem byla popularni ja. Nejkurioznejsi historka se nam stala v Hangzhou, kde nas dojel duchodce na vozicku, predstavil se jako „Peter“ a hrozne touzil po tom, aby mi mohl dat pusu, protoze bilou zenu jeste nikdy nelibal. Myslela jsem, ze mu to Andrew rozmluvi, kdyz moje argumenty nezabiraly, ale on se smal, az se za bricho popadal a o nejakem rozmlouvani nemohlo byt ani reci. „Peter“ nas pak vzal do pekne prijemne cajovny.
Takhle mala holcicka se ode me nechala vyfotit u vstupni brany do Letniho palace (jeji maminka si nas bezprostredne pote vyfotila spolecne).
Cajovna v Hangzhou
... a tohle je ta cajovna ... fotka je z obchodu.
"Cina je domovem caje. Obecne se veri, ze cajove kere v Cine rostou uz pet nebo sest tisic let a Cinane je zacali zuslechtovat nekdy pred dvema tisici lety. Cinsky caj, spolu s hedvabim a porcelanem, bybl ve svete znamy uz pred tisicem let a od te doby tvori vyznamnou cast cinskeho exportu. Slovo pro caj je v mnoha jazycich odvozeno od cinskeho slova cha. Anglicke slovo tea je udajne odvozeno od tehoz slova, jenom vysloveneho v dialektu provincie Xiamen v jihovychodni Cine. Zvyk piti caje se z Ciny rozsiril do Japonska nekdy v 16. stoleti, do Evropy pak v 17.stoleti.
Cinsky caj lze – podle Cinanu - rozdelit do nekolika kategorii, podle toho, jak jsou cajove listy zpracovany:
Zeleny caj: Typ caje, ktery uchova puvodni barvu listu. Ke zpracovani se nepouziva fermentace (Hangzhou je kralovstvi zeleneho caje).
Cerny caj: Cerny caj, v Cine ovsem znamy jako cerveny caj (hong cha), prochazi fermentaci pred tim, nez se vyda do pece. Vyrabi se ze stejnych listu jako zeleny caj, ale pred prazenim a susenim se fermentuje.
Wulong-sky caj:
Tohle je varianta „neco mezi“ cernym a zelenym cajem. Caj pri zpracovani prochazi jenom castecnou fermentaci.
„Vonavy“ caj: Tento caj voni, protoze se do nej behem zpracovani pridaji okvetni listky toho, po cem chceme, aby nam caj vonel. V Cine je to nejcasteji je to jasmin nebo magnolie.
Mlady cajovy kerik musi rust nejmene pet let, nez jsou jeho listy pouzitelne pro vyrobu caje. Zivotnost keru je maximalne 30 let. Pote je stary kmen uplne useknut, aby mohl koren znovu obrazit. Takto je mozne ker „omlazovat“ az 100 let. Cinane pouzivaji zejmena prirodni hnojiva, napr. odpad ze sojovych bobu – chemicka hnojiva se vyskytuji jen velmi zridka. Stromky napadene skudci jsou vetsinou odstraneny – pesticidy se rovnez nepouzivaji.
Vhodne obdobi pro sber listu se lisi od oblasti k oblasti. Na brezich Zapadniho jezera v Hangzhou zacina sber nekdy kolem konce brexna a trva az do rijna. Na plantazich pracuji vetsinou zeny – zkusena sberacka nasbira v prumeru 600 gramu zelenych listu dennne.
Cajove listky jsou suseny ve specialnich kotlich. Tato puvodne manualni cinnost byla do velke miry automatizovana u vetsiny druhu caje, krome caju spickove kvality jako napr. caj Draci studna. Tyto specialni kotle jsou zahrivany na 25*C. Jeden kilogram ususeneho caje ziskate z hruba ctyr kilogramu cerstvych listu.
Nejlepsi caj Draci studna je z listu sebranych pet dni pred svatkem Qingming (Jasna zare – v pate dekade cinskeho slunecniho kalendare) kdyz na kericich vyrustaji nove vyhonky a na kazdem z nich je jenom jeden listek. Na jeden kilogram caje je potreba sebrat sedesat tisic takovych listu.“
[podle pana Du Feibao]
Nebudete se asi divit, ze caj teto kvality byl urceny jenom pro cisarsky dvur a dnes je rovnez znamy pod pojmem „čaj pocty“. Draci studna - Longjing - pochazi z oblasti kolem Hangzhou a muzete si ho koupit i v te cajovne, kde jsme byli my.
-------
Poznamka z e-zinu Alese Kaliny:
Tip: Čaj čínských císařů - Pu-ErhPu-Erh je v čínské medicíně považován za léčivý čaj. Jeho pravidelné pití napomáhá k dosažení rovnováhy mezi energiemi Jin a Jang posilováním imunitního systému a životní energie.
No comments:
Post a Comment