Pekingska opera

Pekingska opera je nejoslavovanejsi a nejsofistikovanejsi z nejakych 350 regionalnich opernich stylu, ktere lze v Cine shlednout. Je to harmonicka kombinace hudby, tance, barev, svetla, akrobacie, bojovych umeni a mimiky. Vetsina pribehu zpracovava historicka ci mytologicka temata.

Charakter a moralka postav je symbolizovana barvou jejich kostymu: cervena znamena loajalnost, zluta prohnanost a lyšáctví, modra krutost a cerna zlo. A k tomu vsemu musime jeste prihlednout ke zpusobu, jakym ma herec namalovanou tvar.

Pekingska opera byla puvodne urcena vyhradne pro cisarsky dvur a nektere kusy trvaly az sest hodin.

Na cinskou operu jsem puvodne sla jenom z cisteho snobstvi – abych si mohla udelat carku a rict, ze jsem byla v Pekingu na pekingske opere. Myslela jsem, ze odejdu v pulce (spoustu Cinanu to taky tak dela – o pribeh v opere v podstate nejde a tak nemusite cekat az do konce ;-)) Opera me ovsem naprosto uchvatila jeste pred koncem prvniho dejstvi. Predstaveni trvalo tri hodiny – nenudila jsem se ani minutu. Vsechna ta hudba (Cinane zpivaji i souhlasky!), tanec, svetla, barvy, symbolika – ta harmonie a souhra – me proste dostaly.