Camino Inca

Inca trail, Camino Inca cili Incka stezka je casto jednou z prvnich veci, kterou si lide v souvislosti s Peru vybavi. Inckych stezek je kolem Cuzca pozehnane, ale jenom jedna je nejpopularnejsi – horska stezka, po ktere nosili poslove zpravy z Machu Piccu do Cuzca.

J. si chtel Inckou stezku projit. Pujcil si od otce mapu a pruvodce a predlozil mi nekolik neoddidkutovatelnych argumentu, proc bychom ji rozhodne meli zaradit do programu. Cesta neni pro slabochy. Trek trva 4 dny a celou dobu – jak lze predpokladat – lezete po horach. Spite ve stanu (v noci byvalo kolem nuly) a po ceste neni dostupna pitna voda. (Nejhorsi je pry druhy den, kdy jdete cely den po schodech do kopce a i noc travite nejvyse.) Tot k negativum. Odmenou vam bude jednak pocit, ze jste to zvladli, pak Incke ruiny po ceste a nakonec vychod slunce nad Machu Pichu (za predpokladu, ze jste ochotni vstavat ve 2 rano – videli jsme i takove, kteri si pospali a na Machu Piccu dorazili az odpoledne).

Protoze Camino Inca nabylo v poslednich letech mezi turisty velke popularity, Peruanska vlada povoluje vstup na stezku maximalne 500 osobam denne (platite vstup a dan). Navic nemuzete jit sami, ale musite jit s pruvodcem (platite pruvodce a zprostredkovatele) a s nosici (platite nosice; i kdyz tato polozka je obvykle nejnizsi, a nektere cestovni agentury staveji marketingovou strategii na sloganu "platite nam vic, protoze nezneuzivame nosice".) Cena toho vseho dohromady se pohybuje od US$170 do US$300 za osobu.

Podotykam, ze se nechci nijak vymlouvat, ale - prijela jsem v pondeli (3.5.), az do stredy (5.5) jsem se vzpamatovavala z nadmorske vysky, ve ctvrtek (6.5.) jsem obehala nekolik cestovek a byla jsem ujistena, ze dve mista na 17.5. (kdy jsme planovali vyrazit) jsou zcela jiste volna a je potreba je rezervovat tak tyden predem. S klidnym svedomim jsem napsala J. do emailu jak se veci maji, uvedla detaily nabidek nekolika cestovnich kancelari a pripomnela mu, ze o vikendu zavolam a domluvime, kde a za kolik ten vylet v pondeli zarezervuju.

V sobotu (8.5.) jsem se vecer vratila z raftingu a na namesti jsem potkala Jamieho s kamaradem. Obihali cestovky kvuli Incke stezce. "My jdeme sedmnactyho," rikam mu sebevedome.
- "S kterou agenturou?" Pta se Jamie.
- "Jeste nevime," ja na to.
- "Hm .. tak to mozna nejdete. Vsechno je plny."

Neverila jsem mu, ale mel bohuzel pravdu. Tam, kde mi ve ctvrtek rekli, ze 17. je volno a bez problemu, mi v nedeli rekli, ze berou rezervace uz jenom na cerven. Sobotu vecer jsem stravila pobihanim mezi agenturami v Cuzcu a nejblizsi termin, ktery jsem nasla, byl 20.5. (coz uz bylo pozde – museli bychom ty tri dny ukrojit z druheho konce vyletu). Bylo mi z toho dost zle - Camino Inca byla hlavnim duvodem, proc J. pristoupil na Peru (puvodne se chtel jet potapet na poloostrov Yucatan).

Jak se to stalo? Nebudu spekulovat, ale nekolikrat mi bylo receno, ze vetsinu rezervaci provadeji cestovni kancelare ze zahranici nebo jednotlivci po internetu. Takze misto abyste museli zvednout zadek a vydat se do Cuzca, muzete si sednout pred televizi a naplanovat cestu na Machu Piccu treba na pristi leto – rezervace jsou prijimany az rok dopredu. Hlavne, ze penizky pomalu ale jiste pritekaji. V jedne kancelari – kde jsem se opravdu spravedlive rozcilila a majitel to se svoji anglictinou neustal – mi bylo doporuceno, ze muzu podat formalni stiznost ve statem provozovane turisticke kancelari na Avenida de Sol. Mela jsem to v umyslu, ale nakonec jsem se rozhodla to neudelat – jednoduse proto, ze bych nebyla schopna sesmolit ve spanelstine stiznost, kterou by vubec nekdo bral vazne. :o(

V pondeli po skole jsem sla na obed do Blueberry Lounge na namesti a smolila alternativni plany (Blueberry Lounge je na smoleni planu idealni misto – misto je prijemne, jidlo dobre a obsluha neuveritelne pomala).

Kdyz jsme o tyden pozdeji po 2 hodinach chuze do kopce sedeli s J. na kopci za "chramem plodnosti LINK" a jedli banany a 'passion fruit', co nam Diego donesl k obedu, J. mi zcela uprimne rekl:"Vis, ze jsem mozna rad, ze jsme na tu Inckou stezku nakonec nesli". Uf, to se mi ulevilo! Ted jeste vymyslet, co udelame s temi 600 usetrenymi dolary J

Jestli chcete jit, hodne doporucuju agenturu "Sunflower" (nebo tak nejak) v Calle Suecia (je to hned dole, na leve strane kdyz jdete do kopce od namesti).