V nedeli (9.5.) - coz vyslo zrovna na Den Matek - jsem se spoluzaky vyrazila na vylet do Vale Sagrado, cili Posvatneho Udoli. Kdyz si uvedomite, ze Cuzco bylo po zhruba sto let hlavnim mestem Incke rise a Inkove byli, pred prichodem Spanelu, poslednim narodem na tomto uzemi, tak si mozna budete myslet, ze v okoli Cuzca najdete temer na kazdem kroku ruiny Inckych chramu a sidlist - a mate pravdu!
Dnes jsme navstivili:
Ruiny v Pisaqu - chram Slunce a Mesice byl pravdepodobne postaven tak, aby se k nemu turisti jen tak nedostali. Pojedete bud hromadne s nejakou cestovkou (tak jsme to udelali my - nejdriv jsme si pripadali jako masnaci, ale koneckoncu stalo nas to 5 US$ na osobu, meli jsme vyklad v anglictine a pohodlny autobus se zamykacimi dvermi, kde jsme si mohli nechat bagly), nebo pojedete collectivem z Cuzca do Pisaqu, pak nejak - nejspis taxikem - na parkoviste pod kopcem a pak se zapojite do davu ostatnich turistu a pujdete pesky nahoru k chramu (vystup tak na pul hodinky a pomerne nenarocny). Odmenou vam budou stavby, ktere vidite na obrazku.Pruvodce nam na tomto miste rikal, ze Inkove vedeli pomerne dost o astronomii (ve skutecnosti vedeli Inkove o astronomii opravdu hodne) a na mnoha mistech se objevuje vyobrazeni Jizniho krize. (No a ja jsem si rikala kam az se museli vydat po mori a jak to udelali, kdyz byli vlastne horskym narodem - vrtalo mi to hlavou az do vecera, kdy jsem videla Jizni kriz primo nad sebou a uvedomila jsem si, ze jsem celou dobu na jizni polokouli - to je tou nadmorskou vyskou ;o) Koneckoncu jsem nebyla sama, jisty americky geolog, ktereho jsme potkali na jezere Titikaka, si zase cely den lamal hlavu proc maji domy solarni panely otocene na sever – a vecer mel dokonce silu to priznat, coz jsem, zejmena u muze, velmi ocenila.)
Co jeste k ruinam v Pisaqu - jsem rada, ze jsem je videla, ale mohla jsem si je klidne odpustit.
Nikterak me nenadchly a navic byly plne turistu. Co ovsem demonstruji pomerne dobre, je zpusob, jakym Inkove staveli nabozenske budovy (stejnou techniku lze samozrejme nalezt u vsech nabozenskych budov - at uz v Cuzcu nebo v Machu Pichu): kamenne bloky jsou opracovani jakoby to byly dily z detske skladacky - a pak jsou "jenom" naskladany na sebe. Vtip je v tom, ze kamen je pomerne tvrdy (druhy pouzivaneho kamene se samozrejme lisi podle oblasti, nejcasteji jsou to nejake sopecne vyvreliny nebo kamen "z tamte hory") a jednotlive bloky jsou opracovany na milimetr presne, aby se mezi ne po seskladani nevesla ona povestna spicka noze (opravdu se nevejde).Nikdo nevi, jak to delali - jestli meli takovou [fyzickou] silu nebo jestli pouzivali techniky, ktere my nezname (a Spanele samozrejme nedochovali).
Otazkou zustava i preprava kamenu ("z tamte hory" je to vetsinou nekolik dni cesty bez zateze). Nektere teorie (resp. nekteri pruvodci) maji za to, ze napriklad pevnost Sachsayhuaman byla sama kamenolomem - proste proto, ze jednotlive kamenne kvadry vazi nekolik tun a nikdo nevi, jak by je Inkove pouze za pomoci lidske a konske (no spis osli) sily na ten kopec nad Cuzcem dostali.
Nejaka postarsi Anglicanka vykrikovala od Chramu mesice na cele udoli, ze tedy Inkove by mohli strcit Egyptany do kapsy a jak by o tom meli natocit dokumentarni porad, aby svet prestal ty Egyptany tak precenovat. Musim pripustit, ze to predstaveni muj zajem o Inckou technologii stavby trochu snizilo.
Terasy v Ollantaytambo - tak terasy, to je jina. Ty bych si nerada nechala ujit.
Autobus nam zastavil na miniaturnim namesticku, takze jsem si nebyla jista, jestli uz jsme v Ollantaytambo nebo jestli jde jenom nekdo curat. Byli jsme v Ollantaytambo. Prosli jsme, nasledovani davem prodavacu suvenyru, z maleho namesticka na vetsi namesti a pak k domku s doskovou strechou, kde prodavali vsupenky na terasy. Uz z velkeho namesti jsou terasy videt - majestatne se tyci proti nebi. My jsme dorazili nekdy kolem ctvrte odpoledni, kdy byly terasy z poloviny ve stinu a ten stin jim jeste dodaval na dramaticnosti. (Taky to ale bohuzel znamenalo, ze se vubec nedaly vyfotit - nebo aspon ne bez poradneho expozimetru a lamani si hlavy. Fotka mi vysla presne jak jsem predpokladala - leva polovina preexponovana, prava podexponovana. Nic moc ;o/)
Ollantaytambo bylo v dobe Inku administrativnim centrem a terasy vic nez k vlastnimu pestovani kukurice slouzily udajne k experimentum - jak zemedelskym, tak technologickym. Predstava toho, jak se za 500 let turiste prochazeji na pude Akademie ved a se zajmem si prohlizeji kazdy detal je dost nepoeticka - ackoli my jsme dnes delali presne totez.
Zatim kazdy se pri pohledu na tenhle obrazek zeptal: "A co je tohle za chram?" Neni divu, vzdyt kdo by taky fotil sypky, ze? Skutecne, ty pekne stavby vysoko na skale slouzily jako sklady obili a kukurice. V Ollantaytambo je dost vetrno - tak pry proto; aby jim ta kukurice nezvlhla. (Neumim si dost dobre predstavit, jak k tem sypkam Inkove lezli bez horolezecke vystroje, za sveziho vetru a s pytlem na zadech - ackoli pripoustim, ze jestli zvladli [pesky] prejit Peru ze severu na jih za tyden (jak se traduje), tak jim nejake sypky ve skale nemohly cinit sebemensi potize.)
Jednou vetou: terasy me nadchly a zaradila jsem je na seznam pamatek, ktere musi videt J., az prijede.
Kolonialni kostel v Chinchero - do Chinchera jsme dorazili v pul seste vecer - coz uz je za tmy (ja ty subtropy miluju, jenom kdyby tam slunicko nezapadalo tak hrozne rychle). Zase jsme dorazili na male namesticko, pak jsme sli do kopce ulickou lemovanou malymi obchudky a nakonec jsme dorazily na velike namesti s kostelem. Na namesti rostla trava a vsude posedavali mistni prodavaci se suvenyry rozlozenymi na velkych barevnych plachtach. Vzajemne se prekrikovali a predvadeli potencialnim zajemcum zbozi – rozkladali barevne peleriny a poncha, chrestili stribrnymi nahrdelniky a hrali na okariny. Pripadala jsem si jako na nejakem etnickem festivalu.Kostelik je taky pamatka, kterou byste nemeli vynechat. Byl postaven na pocatku 17.stoleti a nikdy nebyl restaurovan. Kazdy centimetr zdi je pomalovan freskami mistnich maliru – nektere vyjevy zcela zjevne pochazeji ze stetce mistniho umelce. Mistni kostelik pro mistni – takovy 'opravdovy' a moc prijemny.
A tak Chinchero ziskalo dokonce vic bodu nez Ollantaytambo!
Trhy - trhy jsme dnes navstivili tri vcetne toho nadherneho v Chincheru. V Peru se samozrejme smlouva. Nekdy je dost tezke odhadnout, jaka je skutecna cena te ktere veci – vetsina turistu v Peru je z USA a tak jim vsechno pripada "neuveritelne levne" ("takova nadherna prace a jenom za 30 soles, v Americe by za to chteli 30 dolaru") – coz samozrejme tlaci ceny nahoru, a tak jsem mela obcas pocit, ze me obchodnici jednoduse berou na hul. Na druhou stranu peruansti campesinos jsou skutecne neuveritelne chudi – spousta rodin nepouziva penize; pastevci ziji v horach, zemedelci v udolich a parkrat do roka se sejdou, aby vymenili tovar – a tak moje smlouvani koncilo casto bojem s vlastnim svedomim.
Noste s sebou drobne.A jeste jedna historka z Cuzca, ktera se vaze k penezum a 'brani na hul': bankomat na Avenida de Sol na me vyplivl nekolik sto-solovych bankovek. Protoze se stovkou v beznem obchode nikde nezaplatite, vesla jsem do smenarny pres ulici a pozadala o smenu 100 soles za 10x10 soles. Obchodnik neodpovedel, jenom mi na kalkulacku natukal '97'. "No comprendo", povidam. "Comission," povida na to on. To me rozesmalo. Ve smenarne o dva vchody vedle jsem smenila sto-solovou bankovku za deset deseti-solovych uz bez poplatku.
Mesta v Posvatnem udoli jsou postavena do tvaru zvirat ci rostlin (Cuzco, jakozto hlavni mesto, je postaveno ve tvaru pumy - coz je nejposvatnejsi z posvatnych zvirat). Nikdo mi nevymluvi, ze to je kvuli orientaci - proto, aby mesta z kopcu poznali uz podle pudorysu.
Mimochodem, Peruanci berou Den Matek hrozne vazne. Rano vyzdobili vojaci hlavni namesti, vyvesili pred katedralou vlajku a pak palili ohnostroje tak mohutne, az se nekomu spustil alarm u auta.
No comments:
Post a Comment