Cheng-du, provincie Sechuan

Herecka Chuanjuske opery pred predstavenim

Chuanjuska Opera, kterou muzete shlednout v Sechuanu, neni ani tak bohata ani tak barevna jako Pekingska opera, nicmene i presto si uchovava osobitou krasu a je rozhodne velmi popularni mezi mistnimi.

Umelecke pojeti Chuanjuske opery je zalozeno na zivote, pribezich, jazyku a zvycich obyvatel Sechuanu. Zpev, styl hrani, pribeh a kompozice se vyvinula z tradicnich malych opernich stylu. Tanec v Chuanjuske opere je stejny jako v mistnich malych operach a chovani zejmena mimu a klaunu se striktne podrizuje tradicni konvenci.

Opera je obvykle zalozena na tradicnim pribehu, vetsinou nejakem, kde jde o vztahy a intriky. Podobne jako v Pekingske opere, herec reprezentuje postavu se striktne danym charakterem a spolecenskym statusem, coz je vyjadreno barvou kostymu, nalicenim a doplnky, ktere si herec obleka. Cerveny kostym napriklad obleka stastny a bohaty clovek, zlaty kostym obleka vzdelany clovek, a cerny kostym je znakem sluhy ci cloveka z nizsi spolecenske tridy. Naliceni herce pak rika, je-li ta dana postava uprimna, stedra, sobecka a daremna, komicka atd.

Nedilnou soucasti opery je samozrejme hudba. Chuanjuska opera obsahuje pet vokalnich stylu: kun, huqin, tan, deng a tzv. vysoke tony. Kazdy z nich ma vlastni druhy melodie a specialni hudebni nastroje.

Ve stylu kun se zpiva vyhradne za doprovodu fletny. Ve stylu huqin za doprovodu dvojstrunnych housli. Styl tan je doprovazen vysokymi tony specialnich housli, tzv. gaibanzi and deng hlubokymi tony housli erhu a wanqin (to jsou ty housle, co vypadaji jako miska se strunou). Vysoke tony nejsou doprovazeny zadnym nastrojem, ale zpiva je sbor (zase zpivaji souhlasky – napriklad dlouhe „c“ – to me naprosto dostavalo). Tolik zjednoduseny popis od nekoho, kdo se v hudebni teorii dostal tak maximalne k durove stupnici (tj. ode me).

Sli jsme na odpoledni predstaveni do divadla plneho mistnich lidi. Sedeli jsme v prvni rade a pili jsme s cinskymi babickami caj, ktery nam dali zadarmo se vstupenkou (ani jedna babicka nedosahla ze sedacky nohama na zem – sedelo jich nekolik vedle sebe a vsechny klatily nohama, jako deti v prvni tride - vypadalo to hrozne roztomile). Opera, kterou jsme videli my, byla o vesnickem flamendrovi a zaletnikovi Lan Musi, ktery se pokousi se ziskat mladou krasnou milenku. Tu sice neziska, zato ale zcela nahodou najde zenicha sve mladsi sestre. (Manzelka Lan Musiho ma v te opere takove male kladivko, kterym manzela bije pokazde, kdyz mu prijde na neveru. Po ceste z opery do hotelu se nas Mr. Li, ktery nas do opery puvodne vzal, ptal, jake jsme si vzali z opery pouceni. Cekala jsem neco jako ze by manzel nemel chodit na zalety – misto toho jsem se od pana Li dozvedela, ze si „taky musim poridit takove specialni kladivko“ ;-))

Herci tradicni cinske opery byvali vyhradne muzi – hrali muzske i zenske role. Pred nekolika lety jsem videla vyborny film Davida Cronenberga M. Butterfly – moc jsem mu tehdy neverila. V Pekingskem hutongu jsem nahodou nasla muzeum Mei Lanfang - herce cinske opery, co cely zivot hral pouze zenske role. Fotografie v muzeu nazorne ukazuji jak lze za pomoci make-upu vyrobit z uplne prumerneho Cinana nadhernou Cinanku.

Dnesni cinska opera zamestnava, zejmena z financnich duvodu, i zeny – herecky. Umeni opery se dedi z otce na syna, ci z matky na dceru. (Mezi mladymi Cinany pry neni o povolani herce cinske opery velky prirozeny zajem, nicmene na natlak rodicu se mladi vetsinou podvoli.)


Cinske skolni uniformy, Cheng-du

V Sanghaji v hostelu jsem potkala slecnu z Jizni Koreje, co si stezovala, ze si nechala v hostelu vyprat teplaky a oni je odmitli klasifikovat jako „sportovni obleceni“ a uctovali za ne stejnou cenu jako za kalhoty. Fotografie nalevo mozna vysvetluje proc.

Cheng-du je 6-ti milionove hlavni mesto provincie Sechuan – cili takove prumerne cinske mesto (za nejakou dobu si na ta cisla zvyknete – moje prvni zastavka v Cine byla Hangzhou, coz je i v pruvodci popisovane jako „male klidne mestecko s malebnym jezirkem“ – ackoli ma dva miliony obyvatel. Po case budete taky klasifikovat vsechno pod 4 miliony jako „male“ a „velky“ bude jenom Peking a Sanghaj ;-))

Cheng-du vzniklo jiz nekdy pred 2400 lety a bylo zname jako „brokatove mesto“ na ceste do Rima. Pozdeji se stalo „tiskarskym mestem“ produkujicim prvni papirove penize na svete.

Dnesni Cheng-du je mesto dvou tvari: na jedne strane moderni mesto s mrakodrapy a rusnymi ulicemi plnymi japonskych aut a barevnych kol a na druhe strane mesto malych klikatych ulicek a parku a cajoven, kde hraji dedeckove karty. Na hlavnim namesti nad tim vsim stoji Mao a radostne mava frustrovanym ridicum v ucpanych ulicich.

V Cheng-du jsme se od mladeho muze, co si rikal "Sam", dozvedeli, ze dnesni Cina je vubec plna frustrovanych lidi – zejmena mladych muzu. V roce 1979 zavedla Cina tzv. „politiku jednoho ditete“ podle ktere rodina (teoreticky) nesmi mit vice nez jedno dite. Za poruseni teto vyhlasky jsou udelovany vysoke pokuty.

Podle cinske tradice se mimo jine divka po snatku stehuje za zenichem a az do smrti se stara se o jeho rodice a jeho rodinu – jeji rodice tak zustanou ve stari nezaopatreni. Politika jednoho ditete v kombinaci s cinskou tradici tak zapříčinila rapidni vzestup potratu a vrazd novorozenych devcatek a v generaci, ktera ted dospiva, je pomer poctu zen vuci poctu muzum zhruba 35% na 65%. Situaci jeste zhorsuje skutecnost, ze divky se tradicne vdavaji za starsi, jiz zaopatrene muze, nikoli za sve vrstevniky. Miliony mladych Cinanu nikdy nenajdou partnerku. A tak jsou mladenci frustrovani. Kupuji si draha auta a stezuji si nahodnym cizinkam.


A jeste jeden prispevek o páření.

Plemenne centrum pandy velke

Dva zivocisne druhy sdili jmeno Panda: cervena panda velka asi jako medvidek myval, a mnohem popularnejsi panda velka – logo WWF a symbol ohrozenych druhu na celem svete. Panda je nepalske slovo. Cinane rikaji pande da xiong mao, coz znamena "velke zvire, neco mezi medvedem a kockou".

Zpravy o pande velke prinesl poprve do Evropy francouzsky zoolog a cestovatel Pere Armand David, a to az v roce 1869. Pandy jsou zvlastni zviratka. Vypadaji jako medvedi, maji zuby jako masozravci a presto se zivi prevazne bambusovymi vyhonky, na nez nemaji prizpusobeny travici system. Jejich oblibena pochoutka – „fountain bamboo“ (coz je typ bambusu, ktery neumim pojmenovat cesky) – nekvete cely rok, ale periodicky odkveta, umira a zase se obnovuje – a pandy hladovi.

Ackoli v jihozapadni Cine byvaly pandy relativne rozsirene, nikdy jich nebylo moc a v dusledku zasahu cloveka jsou dnes jednim z nejohrozenejsich zivocisnych druhu. K jejich ohrozenosti prispiva i pandi zivotni styl. Samice jsou sexualne aktivni jenom nekolik tydnu v roce a pandi panove bohuzel nejsou schopni podat vykon s kyzenym vysledkem ve vice nez 50% pripadu (neni to az tak uplne jejich chyba, nemaji k tomu moc dobre prizpusobene ... eh ... biologii). Pandi damy jsou navic teritorialni a casto na sve uzemi mladeho muze vubec nepusti. Samicky navic casto mladata hned po narozeni opousti a drobeckove nepreziji. Tak se potom divte.

Cinska vlada se tudiz rozhodla trochu jim v tom snazeni pomoc a zalozila pandi lihne a plemenna centra v Cheng-du a Wolongu a tezce posihuje kazdeho, kdo pandy zabiji ci mrzaci.