Cuzco lezi v subtropickem pasmu – nejakych 13 stupnu pod rovnikem (ci jizni sirky). Prvnich par dni byla takova zima, ze jsem spala pod dekou, ve spacaku do -5*C, v sale a v cepici. Je to proto, ze Cuzco lezi 3 500 m nad morem.
Pri priletu - v pondeli - jsem byla opet vyzvednuta na letisti - tentokrat mladou utlou Peruankou. Nasla nam taxika, dohodla cenu a pak mi rika
- Co hlava?
- Co s ni?
- Soroche. Nemoc z nadmorske vysky. Neboli te hlava?
Par hodin jsem byla pysna, jak se krasne bezproblemove aklimatizuju - az do te doby, nez me Wilma vzala do skoly ke vstupnimu testu. Nad spanelskymi gramatickymi konstrukcemi jsem poprve zakusila, ze mysleni skutecne nekdy boli. Kupodivu me zaradili do spravneho kursu.
Priznaky "nemoci z nadmorske vysky" jsou: neuveritelna unava a pocit, ze "se vam mozek zvetsil a chce ven z hlavy" - tak to pomerne presne charakterizovala Wilma. Par jedincu ma potize s dechem, srdecnim rytmem a z "nemoci" se stava skutecna nemoc - musite odjet do mista v nizsi nadmorske vysce a pripadne se tam nechat i hospitalizovat (podle zavaznosti priznaku). Na nemoc z nadmorske vysky lze ve velmi ojedinelych pripadech udajne i zemrit (odkaz na stranku v anglictine ) A jenom pro damy: menstruace je rovnez o poznani mene prijemna nez ve stare placate Evrope
Ale nechci strasit: Neni leku, je treba si zvyknout - a v normalnich pripadech si zvyknete tak za 3 dny. Odpocivejte, vyhybejte se nadmerne fyzicke zatezi a pijte hodne caje z listu coca - mate de coca - ktery Peruanci (alespon ti mimo velka mesta) pouzivaji k leceni snad uplne vseho krome zlomenin.
Ve stredu jsme vyrazili na vylet k pevnosti Sachsayhuaman (turisty prezdivana Sexy
Woman - dodneska nevim, proc se J. do Cuzca tak tesil ;-)). Pevnost je na kopecku, na ktery by se za normalnich okolnosti dalo v podstate vybehnout, nicmene v teto nadmorske vysce se ten vylet dal prirovnat temer k vystupu na Snezku. Vazne to bylo dost narocny - a pomerne frustrujici (ackoli racionalne vite, ze to neni kvalita vaseho svalstva, ale mnozstvi kysliku v ovzdusi, tak psychika nestiha a obcas si v momentech, kdy vam po trech krocich vyskakuje srdce z hrudniku, rikate no tak, tohle prece musim zvladnout a pripadate si jako slaboch - zejmena kdyz vidite, ze peruanske deti a prodavaci suvenyru ty kopecky skutecne jen tak lehce vybihaji.)Sedeli jsme na skale proti pevnosti a Phil nam vypravel tom, jake ma trable s aklimatizaci a v noci nemuze spat. Najednou se Debora zvedla a povida "ja vim, ze v tehlech nadmorskejch vyskach klistata nezijou, ale to co po mne ted lezlo, vypadalo uplne jako kliste - tak jenom abyste si davali pozor". Tak jsem vam to sem napsala taky - davejte pozor na klistata a ruzne potvory stejne jako vsude jinde. Mozna se zvladnou aklimatizovat rycheji nez lidi.
No comments:
Post a Comment