Z Aguas Calientes jsme odjeli dopoledne turistickym vlakem zpet do Ollantaytambo (by vyhlidkovy – coz znamenalo, ze mel okna ve strese a tak jsme se mohli kochat pohledem na vysoke stity kolem Machu Piccu). Tam si nas hned odchytil ridic autobusu (velkeho noveho a klimatizovaneho – bylo nas v nem jenom pet) a odvezl nas do Chinchera.
Chinchero je na ceste do Cuzca. Autobus do mesta nezajizdi, ale stavi na hlavni silnici. Odtud je to asi 10 minut chuze do centa a 15 minut chuze ke kostelu (vidite ho v podstate z te hlavni silnice – ani se nemusite ptat na cestu). O kosteliku v Chincheru uz jsem psala vyse, tak se nebudu opakovat.
Obedvali jsme v restauraci Camucha na hlavni silnici. Restaurace byla spinava s proslapanou podlahou, poloprazdnymi regaly a novorocni vyzdobou americke provenience na strope. (Nechavaji ji tam cely rok – udajne jim ty cervenozlate trasne s napisem Happy New Year nosi stesti. Hm.) Do kuchyne jsme sice moc nevideli, zato se hodne kourilo ze dvora (tohle jsme pak videli jeste mnohokrat – cela rodina vari v jednom kotli v jedne mistnosti a ta mistnost nikdy nema komin – kour se vali ven okny a dvermi. Vsichni clenove rodiny samozrejme sedi uvnitr v tom kouri.)
Nevim, co bylo na menu, ale ja jsem rekla jenom "podavate obed?" a pani vrchni jenom kyvla, utrela nam stul a pak nam prinesla zeleninovou polevku s quinoa a dva talire brambor s kozim syrem. Dokonce mela i dve lahve Cusceña (coz je pivo ;-)).
Cas jsme krome jidla travili prevazne odhanenim much a pod stolem nam lezely dve kocky. Autenticka peruanska venkovska restaurace – osvezujici po vsech tech turistickych restauracich v Cuzcu a Aguas Calientes (trochu jsem se bala, aby to take tak citily nase zaludky – ale zitra jedeme do Puna a autobus ma udajne i zachod, tak to snad prezijeme.)
Zaplatili jsme -uz si nepamatuju kolik, myslim, ze to bylo neco kolem 3 sol za jednoho – a pak jsme si na hlavni silnici stopli collectivo do Cuzca. Bylo neco kolem druhe a autobus byl plny deti. J. byl jako obycejne mezi detmi velmi popularni (zrzave vlasy, 185 cm a do autobusu se skoro nevesel) – ukazovali si na nej a zpoza sedadel na nej kriceli neco v Quechua.
Chinchero je na ceste do Cuzca. Autobus do mesta nezajizdi, ale stavi na hlavni silnici. Odtud je to asi 10 minut chuze do centa a 15 minut chuze ke kostelu (vidite ho v podstate z te hlavni silnice – ani se nemusite ptat na cestu). O kosteliku v Chincheru uz jsem psala vyse, tak se nebudu opakovat.
Obedvali jsme v restauraci Camucha na hlavni silnici. Restaurace byla spinava s proslapanou podlahou, poloprazdnymi regaly a novorocni vyzdobou americke provenience na strope. (Nechavaji ji tam cely rok – udajne jim ty cervenozlate trasne s napisem Happy New Year nosi stesti. Hm.) Do kuchyne jsme sice moc nevideli, zato se hodne kourilo ze dvora (tohle jsme pak videli jeste mnohokrat – cela rodina vari v jednom kotli v jedne mistnosti a ta mistnost nikdy nema komin – kour se vali ven okny a dvermi. Vsichni clenove rodiny samozrejme sedi uvnitr v tom kouri.)Nevim, co bylo na menu, ale ja jsem rekla jenom "podavate obed?" a pani vrchni jenom kyvla, utrela nam stul a pak nam prinesla zeleninovou polevku s quinoa a dva talire brambor s kozim syrem. Dokonce mela i dve lahve Cusceña (coz je pivo ;-)).
Cas jsme krome jidla travili prevazne odhanenim much a pod stolem nam lezely dve kocky. Autenticka peruanska venkovska restaurace – osvezujici po vsech tech turistickych restauracich v Cuzcu a Aguas Calientes (trochu jsem se bala, aby to take tak citily nase zaludky – ale zitra jedeme do Puna a autobus ma udajne i zachod, tak to snad prezijeme.)
Zaplatili jsme -uz si nepamatuju kolik, myslim, ze to bylo neco kolem 3 sol za jednoho – a pak jsme si na hlavni silnici stopli collectivo do Cuzca. Bylo neco kolem druhe a autobus byl plny deti. J. byl jako obycejne mezi detmi velmi popularni (zrzave vlasy, 185 cm a do autobusu se skoro nevesel) – ukazovali si na nej a zpoza sedadel na nej kriceli neco v Quechua.
No comments:
Post a Comment