Co se jinam neveslo ...

Jeste jednou o jidle: Uz jsem se zminovala, ze jsem ve vlaku z Hong Kongu potkala Andrewa, co mel - v Britanii zijiciho - cinskeho tatinka a taky samozrejme cinske prarodice. Hned v tom vlaku me poucil, ze "kdyz se narodis jako Cinanka, jsi odsouzena k tomu cely zivot varit". Je to proto, ze cinska jidla jsou pomerne pracna a zaroven hodne lehce stravitelna. V kazdem vlaku je to stejne: rodina nastoupi do vlaku, zena pripravi jidlo, rodina ho sni, zena sebere talire a zacne pripravovat dalsi jidlo, protoze nez bude hotove, tak budou mit vsichni zase hlad.
Jeste neco k hierarchii a respektu: v Sanghaji a Pekingu jste casto osloveni studenty umeni a je vam nabidnuto, abyste si prohledli a idealne koupili nejaky ten svitek nebo tri. Ja jsem se takhle nechala premluvit nejakou slecnou v Sanghaji a navstivila jsem jeji atelier. Slecna mi nejprve ukazala kresby sveho ucitele - klasicky cinsky styl, ktery se prenasi z ucitele na zaka uz nekdy od pateho stoleti. Moc jsem se k nakupu nemela, a tak kdyz jsem se ji ptala, jestli nema neco jineho, ukazala mi svoje vlastni prace, tentokrat v uplne jinem stylu. Mne se docela libily a rekla jsem si, ze si teda od ni dva obrazky koupim. Slecna vyrazne znejistela a rekla mi "nejdriv si ale musis koupit nejake prace meho ucitele - az pak ti muzu prodat neco vlastniho". (Do toho se mi nechtelo - ty obrazky nejsou uplne levne. Rekla jsem ji, ze si bud koupim dva jeji obrazky nebo nic - komerce nakonec zvitezila a slecna mi prodala dva svoje obrazky.)
Cinane a automobily: podle me soukrome teorie se kultura naroda da odhadnout podle toho, jak lide ridi auta. Cinani ridi auta agresivne, bezohledne a okazale odvazne. Nikdo nepouziva pasy, vsichni jezdi rychle, ignoruji pruhy na silnici a neustale na sebe troubi. V Yunnanu jsme jeli kamsi pres hory turistickym minibusem. Ridic jel stylem Kamikatze - pet centimetru vedle dvacetimetrove strze a silenou rychlosti. My jsme v te dobe byli v Cine uz pres mesic a tak nam to ani neprislo, nicmene v minibuse s nami sedela jista Americanka a ta se opravdu bala.
"Mohl byste trochu zpomalit," kricela dopredu na ridice.
"Samozrejme. Chcete se kochat krasami cinskeho venkova?" Na to ridic.
"Ne!! Chtela bych to jenom prezit."

O tom, ze Cinane jezdi na kolech bylo napsano tolik, ze uz o tom psat nebudu. Jak Cina bohatne, stale vice lidi si muze dovolit auto - a podle toho to pak v tech mestech vypada. Zlata kola!

Cinske deti: v Cine me naprosto dostavaly deti. Vzdycky byly drobne s ohromnyma cernyma ocima. Deti mi prodaly vzdycky uplne cokoli. (V Soutesce tygriho skoku v Yunnanu jsem fotografovala reku tak naruzive, ze jsem si nevsimla bambusoveho kere a rozsekla jsem si oko - bambusove listy maji docela ostre okraje; Buh vedel, proc mi dal kontaktni cocky. Nebylo to nic dramatickeho, co by potrebovalo osetreni, ale odvazana jsem z toho taky dvakrat nebyla. Kdyz jsme se vratili do Lijiangu, sla jsem si v tom vzteku vyndat cocku a zjistit rozsah problemu na Damy - tam byla malicka, tak petileta holcicka, podivala se mi primo do tvare a uprimne mi rekla ni-hao. Uplne me ten vztek presel.)

"Chongqing has the best formed wash basins one can imagine:"