Bydlela jsem v peruanske rodine; v dome sice ne za zdi, zato za velkymi zeleznymi vraty. Hned prvni den jsem byla upozernena, ze si po desate hodine vecer mam brat taxika - ackoli moje spolubydlici Wilma to nedela "la chica loca!" holka blazniva! (Wilma byla vazne trochu blazniva - pomerne prijemne.)
Dum tvorilo nekolik vzajemne nepropojenych budov (vsechny s ruzovou omitkou - no, spis to byla 'broskvova') kolem velkeho dvorku. V dome zila matka (matrona - doslova) s manzelem a jejich rozvedena dcera se synem. Rodina mela sluzku Sonju - patnactiletou holku z hor, ktera nemluvila spanelsky, Wilmy se (zejmena kvuli jeji vyrecnosti) bala a na me se jenom uctive usmivala. Ackoli rodina byla na peruanske pomery pomerne bohata, Sonja prala vsechno pradlo v ruce a ve studene vode; proste se financne vyplatila vic nez automaticka pracka.
Dum nemel ustredni topeni a tepla voda tekla jenom dve hodiny rano a ctyri hodiny vecer – zato obyvak byl vybaven televizi, Hi-Fi vezi a DVD prehravacem. To jenom mala poznamka k prioritam a spolecenskemu statusu.
No comments:
Post a Comment