Temple de Fertilidad

J. se na nadmorskou vysku pripravil uz v Anglii. Porozhledl se po webu, poradil se v lekarne a nakonec si koupil extrakt z Ginko Billoba - prodava se ve forme piluli - na zlepseni krevniho obehu. Kdyz prijel do Cuzca, byl sice unaveny, ale vubec ho nebolela hlava a Mama Vilma si brala dost osobne, ze ji ani jednou nepozadal o mate do coca. Dnes rano se citil sveze a aklimatizovan a piluli si nevzal. A nadmorska vyska? Dostala ho, potvora!

Pred tydnem jsem byla na raftu sjizdet reku Urubamba (jeji klidnejsi cast :-)) s agenturou Mayuc (v podloubi Plaza de Armas; na prednim skle maji informace a upoutavky v hebrejstine). Mela jsem trochu obavy, neb se moje cestovni pojisteni nevztahovalo na adrenalinove sporty, ale nakonec to dopadlo dobre a byla jsem moc spokojena. Cestou zpatky jsem dostala letacek s nabidkou ostatnich vyletu a mezi nimi bylo cosi, co vypadalo takhle.

Rikalo si to Chram plodnosti.

Chystala jsem se na navstevu Chramu plodnosti u jezera Titicaca, coz je v podstate zahrada z umele vytvorenych penisu, ale pak jsem si pri planovani v Blueberry Lounge rikala, ze vylet k Chramu plodnosti u Cuzca je 4 hodinovy trek a tak to bude pro J. dobry trening a taky ze o Chramu skoro nikdo nevi a tak tam mozna nebude ani moc Americanu s kompaktnimi fotoaparaty.

V nedeli rano jsme s prekvapenim zjistili, ze sice sedime minibusu narvanem batuzkari, ale vsichni, krome me a J. jdou na raft (vedle me se na vysouvaci sedacce kolebal instruktor, co se prave vratil z tridenniho raftingu po Amazonce). Nakonec jsme byli vysazeni mezi nekolika domky z blativych cihel – jmenovalo se to tam Pomacanchi, nebo tak nejak – a byli jsme ctyri: ja, J., nas pruvodce Diego a instruktor raftingu z Chile, jehoz jmeno jsem zapomela. Diego ukazal nekam hodne daleko a rika "odsud je to dve hodiny cesty. Porad do kopce." Uz ted jsme byli v nadmorske vysce nejakych 3700 m.

Diego byl Indian a instruktor byl mestizo a oba byli neuveritelne rychli. Ackoli si mysim, ze fyzicku nemam az tak spatnou a ackoli jsem si myslela, ze po dvou tydnech v Andach uz jsem plne aklimatizovana, opet jsem zastavovala na kazdych 10 metrech a obcas jsem citila stejne tepani v hlave jako druhy den po prijezdu.
Nakonec jsme to zvladli za hodinu a pul – instruktor uz na nas na kopci drahnou dobu cekal. Domky z blativych cihel jsme opustili po deseti minutach a od te doby jsme byli v horach jen my ctyri. Zadni turiste. Zadni prodavaci suvenyru. Jen my a spicata trava. My a alpaky. My a ridky vzduch. My a sedm jezer 4000 m nad morem. Oba jsme se s J. shodli, ze to byl nas nejlepsi vylet z cele cesty do Peru.

Chram plodnosti je ciste prirodni utvar – lidskou rukou nedotcena skala. Misto je posvatne a nesymbolizuje nic jineho nez pohlavni spojeni (zeme je pro Peruance Matka; Pacha Mama). Mistni pry kadorocne poradaji slavnosti a k upati skaly prinaseji obeti; zejmena bezdetne pary a rodiny s prilis malo syny (coz je pomerne komicke, vzhledem k tomu, ze cela kultura je postavena kolem kultu Zeme – Matky a hlavni slovo maji stale matrony. Napadlo mi, jestli se tady opet trochu nemisi puvodni pohanske nabozenstvi – z toho ten kult matky – s patriarchalnim nabozenstvim katolickym, ale asi to moc komplikuju.)

Cestou zpatky (dve hodiny z kopce) nam Diego ukazoval pribytky mistnich pastevcu. Ten na obrazku je opusteny, ale nektere jsou stale jeste osidlene. Domek je vysoky asi 150 cm a ma jenom jednu mistnost. V kamenne ohrade venku ziji lamy ci alpaky. Nevim, jak tu rodiny prezivaji. V teto vysce nelze pestovat nic jineho nez brambory a nejblizsi vesnice s trhem je dve hodiny cesty autem – a pastevci nemaji samozrejme ani kola.

Vecereli jsme v Jack's Cafe a J. ponizene srkal mate de coca. "Jeste ze jsme na tu Inckou stezku nesli," rikal mi znovu, "to bychom sli uz zitra. Auu." Pak jsme donesli bagly do uschovny zavazadel ve skole a ja jsem mela trochu obavu, jestli zitra bez problemu poridme jizdenku na vlak a dorazime do Aquas Calientes pod Machu Piccu a taky jestli mi recepcni v hostelu opravdu rozumela (muj prvni telefonat ve spanelstine byl prave do hostelu v Aquas Calientes).

K chramu plodnosti nevede vyslapana cesta - proto jsem potrebovali pruvodce. Vedl nas "lami stezkou" – cili slapnete kam slapnete, hlavne, ze slapnete dobre a v tom spravnem smeru.

V okoli Pomacanchi je sedm jezer. Toto je jedno z nich:


A jeste jedna poznamka: rostlinky ve vysokych nadmorskych vyskach jsou chlupate (jako kaktus na obrazku nhore), aby jim v noci nebyla zima – i v lete byva kolem nuly.