Noc treti

(ctvrtek dvacateho druheho)

Rano jsme chteli jet do Carskeho sela. Nasli jsme nadrazi Vitebsky Vokzal ("vokzal" bylo J. prvni ruske slovo - pred nekolika lety pracoval par mesicu v Moskve a hned v prnim telefonatu mi nadsene rikal "Tomu nebudes verit. Oni rikaji nadrazi Vauxhall.") Tam jsme zjistili, ze vlaky maji kazdy den mezi 9 a 12 hodinou vyluku, tudiz nas prvni vlak by byl ve 12.08, coz se nam zdalo moc pozde. J navic v noci koukal na fotbal, sel spat kolem 3 hodiny rano a tak byl dost unavenej (a taky nebyl moc rad, ze vyhral Manchester United). Cili operativne menime plany a mirime do Petropavlovske pevnosti.

Na nadrazi jsme se predtim podivali na stary carsky vlak. Vlak je hned vedle nastupiste a docela bez problemu se nam podarilo usmlouvat, aby nas tam pani pruvodci pustila I bez listku. Ovsem za podminky, ze se jenom podivame a nebudeme nic fotit (fotit se totiz nesmi, co kdyby jim ten vlak nekdo okopiroval!)

Obedvali jsme v Kroška-Kartoška opet u ZOO a opet jsme zaplatili tak o 80 rublu vic, nez jsme cekali (vzdycky jim odsouhlasime nejakou super nabidku, ktera je nakonec vzdycky drazsi, nez se na prvni pohled zda. V Britanii tomu rikaji “hidden charges”!!)

Na kamenech pred pevnosti se lidi opalovali a i na planku je ten kus zeme oznacen jako "beach". Bylo nicmene docela zima; ja jsem tam byla ve svetru a vesticce a oni tam byli v plavkach V chramu sv Petra a Pavla jsme si prohledli hrobky carske rodiny (vubec cely ten kostelik vypada jako pohrebiste v barve Tutti frutti, jsou tam hrobky snad vsech Romanovcu). Pak jsme byli v muzeu Petrohradu do roku 1917. Ukazuji tam Petrohrad na pocatku stoleti jako zdravou spolecnost s prosperujici stredni tridou - mohlo by to byt v Praze klidne. J to komentoval slovy "nevim, proc se tu bolsevici namahali". Ted tedy nevim, jestli dejiny nebyly opet trochu prepsany. Vzdycky jsem si myslela, ze pan Jan Beneš je ve svych textech o Rusku jemne zapskly (ac pravem, pramenicim z jeho rodinne historie), ale mozna budu muset svuj nazor prehodnotit. (Abych byla fer, tak ta vystava jako takova zacina utokem Svedu, zalozenim pevnosti, a pokracuje historii az do roku 1917 – popisky jsou v relativne jednoduche rustine a celkove je to dost zajimavy. Takze I pres to prekvapeni na konci, doporucuju!)

Aurora. Videli jsme ji jenom zvenku a mozna si ji nekdy pri pristi navsteve pujdeme prohlednout i zevnitr, nicmene dneska uz meli zavreno a tak jsme se dohodli, ze to neni momentalne nase priorita a posunulu jsme se do botanicke zahrady vyfotit Lenina.

Botanicka byla opet trochu dale, nez jak to podle mapy vypadalo. Lenina jsme nasli - byl uklizenej v krovi a co se tyce Leninu to byl nas snad nejlepsi ulovek. (V zahrade je pry i bananovnik, ktery dostal rad za to, ze prezil oblehani Leningradu, na ktery jsme opet nemeli cas, nebot vratnej uz chtel jit domu a tak nas po 15 minutach ze zahrady vyhodil – resp. rekl nam, ze za 5 minut konci a jestli si neprejeme zustat v ty oranzerii zavreny pres noc, tak mame pouzit zadniho vychodu).

Vecere v Mama Roma na Bolsoy prospekt. Prijemna italska a ne zase az tak draha restaurace - 850 rublu (o nekolik dni pozdeji jsme objevili, ze Mama Roma je i 300m od naseho hotelu!)

Kazde rano krvacime pri pohledu na recepcni v hotelu a pri myslence na vysi uctu. Ackoli jsme to puvodne neplanovali, hledame franticky nekoho, kdo nam pronajme pokoj za mene. I tak tohle bude asi nase historicky nejdrazsi dovolena.