Noc sesta

(nedele dvacateho pateho)

Ermitaz! Zlaty hreb Petrohradske navstevy. Na galerie moc nejsem, ale tady jsme vydrzeli cely den, a uz se tesim, ze pujdeme jeste jednou. Videli jsme same krasne kousky - Rembrandty, Van Dycka, Rubense a jine holandske mistry – me oblibene (Hieronyma Bosche jsem nenasla, zato jsme si ale prohledli platna od nekolika jeho zaku, coz bylo skoro stejne dobre) J. byl natesenej na impresionisty, tak jsme je rovnez zkoukli (zatim jenom cast kolekce - maji toho hrozne moc) - a taky jsme uspesne nasli 2 kousky od Leonarda a jeden od Rafaela (a u nich nekolik italskych skupin a snad polovinu obyvatel Ciny). Socha "Chlapec s delfinem" je bud inspirovana Michelangelem nebo je primo od nej.

Ermitaz zavirala v pet a tak nam zbyvalo tak jeste pet (!) hodin ve meste. Chteli jsme se jet projet lodi po Neve, ale nejblizsi lod jela az za hodinu a pul, byla hrozne draha a navic jsem s nezvladla usmlouvat ani nizsi cenu ani specialni cas odjezdu – mela jsem na sebe takovy vztek, ze jsem si musela na uklidneni vyfotit par baroknich oken na Zimnim palaci.

Z Dvorcovoj ploscadi jsme odchazeli tentokrat nikoli po Nevskem, ale ulickama primo do centra. Dali jsme si veceri v Jolki Palki (J. se moc tesil, ale nakonec ho z nejakeho duvodu zklamali a tak uz jsme k nim az do konce pobytu nesli) a pak predrazene pivko v James Cook, coz je takova hospudka pro expaty ve dvore kousek od Gribojedova kanalu, pomerne prijemna. Pak jsem jeste zkousela usmlouvat cenu s kapitanem takove male lodicky primo na kanalu. Byl moc prijemny a I ta lodicka se nam moc libila – ale uz tam mel skupinku Rusu a J. usoudil, ze dve hodiny rustiny v lodi, ze ktere nemuze nikam utect, by na nej bylo prilis (a na me asi taky), tak jsme nakonec skoncili na takove vetsi turisticke lodi spolecnosti Angloturismo - jedina spolecnost, kterou jsme nasli, co ma anglicke pruvodce (resp. jednu anglicky mluvici slecnu pruvodkyni). Odjizdeji od Anickova mostu. Aspon tam nebyla zadna “skupina” – jenom par Holandanu a Spanelu a slecna pruvodkyne, ktera nam rekla spoustu zajimavych veci - mimo jine rikala, ze v Petrohradu je tak spatne pocasi, ze je fasady potreba opravovat kazde 3 roky - coz by vysvetlovalo proc cele mesto vypadalo jako staveniste.