Odpoledne odjizdime vlakem “Ilja Repin” do Petrohradu. Cesta je prijemna, dostali jsme i male obcerstveni ve forme bile housky a pomerancoveho dzusu. Cekala jsem, ze nam na hranicich prohrabou zavazadla, ale jenom nam zkontrolovali pasy. Taky me trochu mate rozchod koleji v Rusku. Vzdycky jsem mela za to, ze Rusko pouziva "sirokorozchodne" koleje, aby po nich mohly lepe jezdit vojenske a nakladni vlaky. Kdyz jsem v lete 1989 byla poprve a naposledy v Sovetskem svazu, pamatuju si, ze jsme na hranicnim prechodu mozna hodinu stali, udajne kvulil rozchodu koleji. Ted jsem si ani nevsimla, ze jsme hranice prejeli. Ono to mozna nebude az takove drama. (z Helsinek do Petrohradu)
Obedvame v Helsinkach s mymi byvalymi kolegy. (Muj byvaly sef prave proziva krizi stredniho veku v plne sile - v 45 bude potreti tatinkem, maminkou je pak nejaka dvacetileta slecna z Bratislavy, zacal hodne pit – a vsichni se o nej tak nejak docela bojime. Mivala jsem s nim pekny pratelsky vztah; dneska se zavrel v kancelari a vubec jsme se nevideli. Rozhodla jsem se to nehrotit a predstirala jsem, ze o nem nevim.)
Taxika z Helsinskeho nadrazi do hotelu na Nevskem prospektu jsem rusky usmlouvala na 400 rublu, nicmene kdyz taxikar zjistil, ze s J mluvim anglicky a ze mame eura, tak nas nakonec zkasnul 20 euro (pry nebyly nikde po ceste bankomaty, banky byly uz davno zavrene a on nema drobne – nasledkem cehoz jsem zjistila, ze moje rustina neni ve skutecnosti dobra ani na to, abych se mohla kompetentne pohadat s taxikarem. Ach jo.)
No comments:
Post a Comment