Noc prvni

(utery dvacateho)

V 9.30 me vzbudil telefon. Volal Ian, co u nas bydli, a v pozadi rincel nas domaci alarm. “Jak to vypnu? A pak zas zapnu?” Kricel na me Ian do mobilu. Jeste v patek mi tvrdil, ze je s alarmem “perfectly comfortable”.
Prochazka pro Nevskem prospektu (Nevsky prospekt je 4km dlouhy a my jsme ho prosli kazdy den alespon jednou, casto i dvakrat.)
Videli jsme sochu Kateriny Velike (jedinou v celem Petrohrade; obavala jsem se, ze ji nezvladnu naexponovat a taky jsem to nezvladla – je vysoka bronzova, potrebuje mekke svetlo a stativ – nemeli jsme ani jedno) a nekolik budov zvenku:

• Ruzovy Stroganovsky palac (J prekvapila barva fasady - vetsina Anglicanu si pod pojmem "stroganov" vybavi kus hoveziho a J tedy podvedomne cekal nejakou "silnejsi" barvu)
• Zluty dum Admirality (zluta je barva svetske moci – stejne jako v Cine)
• Zeleny Zimni palac
• Oranzovy Mensikuv palac (Mensik byl milencem Kateriny II)
• Omlacenou Akademii umeni a Akademii ved (za dob Sovetskeho svazu byvaly akademicke uspechy “stredni tridy” stejne vyznamne, jako jsou dnes komercni uspechy – dnes delaji lidi vedu z lasky a vasne ......) U Akademie jsme rovnez nasli sochu Lomonosova, o kterem J. v zivote neslysel - a to ma J dost velky rozhled.
• kostel Sv Izaka (ktery podle pruvodce a blogu musime videt, nicmene vstup je 300 rublu do kostela a dalsich 300 na ochoz, cili dva obedy a J se do kostela nechce)
• Kazanskij sobor
• hotel Europa (secesni; opet me nadchnul – secesi muzu od te doby, co jsem navstivila Brusel)
• vyfotila jsem sochu Petra Velikeho na koni (jeho kun z nejakeho neznameho duvodu bojuje s hadem)
• poslali jsme pohledy, tj. hlavni postu jsme rovnez videli zevnitr

K obedu jsme si dali cosi, cemu Rusove rikaji “biznes lanč” (resp. бизнес ланч) ;-)

Po rannim incidentu s telefonem (stalo nas 17 liber vysvetlit Ianovi jak ovladat alarm) jsme si sli koupit ruskou SIM kartu. J nasel uspesne obchod, kde nam ovsem rekli, ze aby nam mohli prodat SIM kartu, musime se, jelikoz jsme cizinci, zaregistrovat u policie – a jeste u toho delali usklebky, jako ze jsme uplne pitomi, ze to nevime – to da rozum, ze si jen tak nekdo nemuze volat z ruske SIM karty! Prodavaci urcite nebylo pres 20. (Podobnou reakci jsme videli pak jeste mnohokrat a ja se opet presvedcila, ze me Rusko zdalky fascinuje, a zblizka frustruje - tohle vojenske omezene uvazovani me dost vytaci.)
Pred obchodem s mobilama zebrala takova mala pekna babicka. Dala jsem ji 10 rublu a chvilku jsme si povidaly. Z Cech se ji prvni vybavil Bata - "takova dobra spolecnost to byla", rikala mi .. (moje londynska kolegyne si pred tydnem koupila boty od Bati v Londyne a tvrdila mi, ze Bata pochazi z Ameriky).
Stmiva se kolem jedenacte hodiny vecerni (v osm jsme sedeli v restauraci a bylo tam svetlo jako v pet hodin v Londyne). Slunicko opet vychazi asi ve dve.
Podle vseho to opet vypada, ze jsem precenila sve moznosti - rada bych si kazdy den zopakovala neco z rustiny, precetla behem pobytu knihu Emerging Markets: Lessons for Business Success a videla samozrejme kolik toho jde z Petrohradu. Hehe! Dnes se mi nepovedlo vtesnat krome Petrohradu do programu vubec nic.
Rozhodli jsme se, ze najdeme vsechny Leningradske Leniny - ma jich tu byt zbylych asi 7 (plus 240 pamatnich desek - kam nase ambice ovsem nesahaji).

Spat jdeme v 00.31